Jak to všechno začalo…
Jednoho krásného zářijového dne roku 2000 k nám doslova jako střela vletěla na zahradu černobílá fenka amerického kokršpaněla, kterou tehdy vlastnil můj bratr. Její jméno bylo Alaska LÁMŮV DAR – Aljaška, a bylo ji tehdy právě 10 měsíců. Zůstala u nás už na trvalo. Aljaška byla nesmírně temperamentní divoch, ale měla zároveň výbornou, milou a oddanou povahu a všichni jsme si ji strašně rychle zamilovali. Byla mým prvním americkým kokršpanělem a vůbec mým prvním psem s průkazem původu a vlastně odstartovala moji velkou lásku k tomuto plemeni. Já se do problematiky chovu američanů postupně dostávala a i přesto, že jsem s Aljaškou neabsolvovala žádné výstavy aktivně, začala jsem tyto výstavy pravidelně navštěvovat, a chystala se, že jednou budu taky tu svoji američanku předvádět na výstavě. Bohužel ale osud tomu chtěl jinak a Aljaška nám ve věku 4,5 roku zemřela a to neuvěřitelně nešťastnou náhodou. Velice milovala hraní si s balonkem a jeho aportování a ten se ji stal bohužel i osudným, když ji zapadl do krku a ona se udusila. Aljaška navždy zůstane v mém srdci a nikdy na ni nezapomenu…
Okamžitě jsem chtěla mít doma dalšího pejska, a tím byla moje druhá fenka Happy-Go-Lucky Gold Altair – Ája, kterou jsem si jako desetitýdenní štěňátko přivezla v červnu 2004 od chovatelky Lenky Budišové. Ája je černá fenka, s perfektní klidnou a vyrovnanou povahou, která však opět velice miluje balonky, za kterými dokáže běhat a nosit je neustále dokola. Hned od začátku, co jsem si Áju přivezla domů, jsem věděla, že tato bude už od malička vedená k tomu, abych ji mohla začít vystavovat. Takže jsme se začaly obě dvě učit základům vystavování, péči o srst a všemu, co s tím souvisí. No jako každé začátky, nebylo to vůbec lehké…, v tom mi dá snad každý chovatel za pravdu. Ale bavilo nás to, mě snad ještě více než Áju! Postupně jsem však již na jisto věděla, že jedna fenka je málo a protože mi na výstavách učarovali jedinci s čokoládově hnědým zabarvením, začala jsem pátrat, kde by se narodila krásná čokoládová fenka, která by splňovala mé požadavky. A proto jsem si v lednu 2006 přivezla domů čokoládově hnědou fenečku, tentokrát import ze Slovenska, DAISY LADY Fly Mystery - Dais, od chovatelky Viery Vítkové. Dais je na rozdíl od Ájky opět velmi temperamentní ďáblík, ale s nesmírně velkým srdíčkem a výbornou povahou a neuvěřitelný mazel. A i když už v té době jsem si myslela, že o chovu amerických kokršpanělů toho vím poměrně hodně, zjistila jsem, že je toho ještě hodně, co neznám, neumím a nevím. Chov čokoládově hnědých jedinců je jedním z nejsložitějších a tak i nadále se pořád učím novým a novým věcem a sbírám další a další zkušenosti. Dais se ale na rozdíl od Ájky ráda předvádí a výstavy ji vyloženě baví, takže jsme spolu už dosáhly poměrně slušných výsledků a Dais se stala během roku 2009 ČESKOU ŠAMPIÓNKOU, SLOVENSKOU ŠAMPIÓNKOU KRÁSY a také získala titul ČESKÝ GRANDŠAMPION. Jsem velice šťastná, že Daisy doma mám.
V listopadu 2007 do mé chovatelské stanice přicestoval z Finska nový přírůstek v podobě krásné psí holčičky a to přesně takové, jakou jsem si už delší dobu moc přála. Jmenuje se GOLOWOREZ WILL POWER – Stella, je černá s pálením a je neuvěřitelně temperamentní. Moc ji přeji, aby byla zdravá a rostla do krásy, aby byla u nás spokojená a šťastná a hlavně aby se ji dařilo ve výstavním kruhu.
V polovině roku 2008 se Áje narodil její první vrh štěňátek, ze kterého jsem si doma nechala krásnou černou psí holčičku Antoinettu Queen Lady Beetle – Toničku, která začala úspěšně absolvovat výstavy ve svých necelých 10 měsících.
Počet pejsků v mé chovatelské stanici však určitě není konečný, protože moje láska k americkým kokrům neustále narůstá a navíc vystavování se pro mne stalo mým velkým koníčkem.
Lady Beetle
